a začnou přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta.A tak si dovolím jako trochu jiná garnitura nabídnout i dost tristní pohled.
Ale trochu jej uvedu.
V okamžiku vydání edice motýlů- píďalek se ve mne hnulo svědomí a jak jsem si své krabice vyhrabávat, přemýšlet. Začal jsem hutně vědecky pracovat.
A uvažovat 
.Myslím, že to je už dva roky, co na píďělakách průběžně, ale soustavně pracuji. Rozhodně už mám o hodně větší povědomost o této skupině. Ale oč vím víc vím, o to je pro mne pracné se dál snažit bádat, určovat, pátrat....
A o tom je skutečné zaujetí věcí.
Honzova krabička je věcí desetiletí pracné práce, každodení práce.,
Pokud chce sběratel v nějaké skupině pochopit , pak to není snadné, není to sbírkařina.
A OBZVLÁŠT ! Srdce na ruku pánové. Kdo vydrží dlouho jen u svých čeledí? Kdo si neprohlídne i něco jiného? Koukněme se na specializaci fora a jenom u těch kteří přispívají je to dost rizoto
Ale k tématu. Po asi dvou letech práce nad píďalkami jsem ve stavu velmi, velmi hrubého roztřídění. Nechtěl jsem jít do konečného výsledku a jen velmi neesteticky jsem rovnal rody pídalek s tím, že v konečném řešení rozhodnu do jak velkých krabic a jak vlastně je setřídím.
Nicméně jim už alespon trochu rozumím. Nwejen ve sbírce, ale i ve svých skrovných možnostech o sezoně. Pozoruju, pátrán chovám.
Ukazuji tedy své krabice pracovního charakteru při vědecké práci nad skupinou píďalek české republiky.
4 krabice je již ryze pracovní a další 2 krabice si ani nedovolím pro hrozivost ukázat
A pro zajímavost i jedinného evropského zástupce tribu , kterého mnozí z Vás sbírali, či chovali, martináče Samia Hübner, 1819. 