Nešvary při nalepování brouků na štítky a pieta stran stitku
Napsal: 20 lis 2012, 18:01
V poslední době jsem měl značné problémy při repreparaci nekolika desítek převážně velkých Carabů. Občas jsem si s Jimem Morrisonem opakoval "Kill! Kill! Kill!" a snil jsem o tom, s původním preparátorem uspořádat sadistický woodoo rituál za použití skalpelu a rezavých špendlíků #6, vrážených do intimních partií. Asi ve dvou případech jsem brouka v řádu několika set Kč bez milosti vyhodil. Neměl jsem na to nervy, rekonstruovat jej několik hodin pod binokulárem, s pochybným výsledkem.
Nutno říci, že osobně naprosto nechápu nutnost nalepovat brouka (v mém případě typicky Carabidae) velikosti nad 0,5cm ve více, než 1 bodu. Důvody jsou jak estetické, tak ryze praktické.
Sám preparuji víceméně vše na poretenové podložce potažené (filtračním) papírem. Fixuji desítkami špendlíků různé tloušťky, nechám částečně vyschnout, odstraním špendlíky a ještě lehce "plastického" brouka jemně doladím, aby vyhovoval mým aesthetickým kriteriím. Dosuším, nalepím jednou malou kapkou Herkulesu a je hotovo. Jediná nevýhoda tohoto postupu je, že preparace trvá o něco déle. Ale mám za to, že výhody jednoznačně převažují.
Z onoho aesthetického hlediska mi připadá odpudivé, mít štítek zapatlaný Herkulesem, či jiným lepidlem. Zejména při umělém osvětlení to vypadá, jako by si na něm slimáci zajezdili rallye. Někdo teď patrně namítne, že on ty nožky a tykadla lepí jen mikromnožstvím lepidla, popř. třeba lepidlem na tapety či silně naředěným Herkulesem. Nicméně má zkušenost je taková, že jsou to jen kecy a 9 z 10ti lidí to přilepí pěkne "poctivě"; veškeré okončetiny řádně utopí v lepidle. Brouk je pak fixován ideálně ve 11-12ti bodech. Další level může být patrně již jen zalití do Dentakrylu.
Ze stejného hlediska mi vadí i fakt, že v řadě případů takovéto preparace nevysušeného, vláčného, většinou neodmaštěného brouka přímo na štítek, dojde k jeho zabarvení tekutinami, které se z brouka uvolňují (při preparaci na podložce je odsaje filtrační papír). Opět, někomu to nevadí, z mého pohledu je to zbytečně hnusné.
Pak je tu ono praktické hledisko, které je daleko zásadnější. Jak psal již klasik Winkler před 40ti lety, při fixaci končetin lepidlem hrozí jejich odlomení např. při nárazu do krabice či jiném silném zachvění. Sám jsem to několikrát pozoroval, zejména u tykadel a makadel. Naposledy dneska u Megodonta za cca 3 kila. Upadnou velice ochotně a na první pohled to ani není vidět. Projeví se to při rozvlhčení.
Další aspekt je velice komplikované rozvlhčování. Zejména u tykadel, pokud nejsou přilepena jen za koncový článek, ale pěkně "na fest" po celé délce. Obyčejně dojde i při velké opatrnosti a práci s jemnou preparační jehlou či tenkým špendlíkem k jejich odlomení. Pokud se neulomí, zůstanou zapatlaná lepidlem (platí i pro nohy atd) a je zde ještě nenulová šance, že je utrhneme štečekem při mytí v petriho misce.
V extrémním případě byl brouk nalepen jiným, hůře rozpustným či nerozpustným lepidlem, než Herkulesem (opět jsem zažil: patrně Dispercol, Kanagom (dá se občas rozpustit acetonem), ultimativně pak kyanakrylát, tj. vteřinové lepidlo). Většinou zbývá již jen ten odpadkový koš a mentální woodoo.
Otázka: proč je při preparaci 3cm velkého střevlíka nutno nalepit jej na štítek ve 12ti bodech?
1. Potřebuju to sekat jak Baťa cvičky
2. Jsem líný a je mi jedno, že se to někomu při repreparaci rozsype, nemá se v tom vrtat, ne?
3. Jsem neschopná lemra a jinak to neumím
4. Je mi jedno, jak hnusně to vypadá
Tož tak.... nemohl jsem si pomoci.... v poslední době toho bylo dost.
Nutno říci, že osobně naprosto nechápu nutnost nalepovat brouka (v mém případě typicky Carabidae) velikosti nad 0,5cm ve více, než 1 bodu. Důvody jsou jak estetické, tak ryze praktické.
Sám preparuji víceméně vše na poretenové podložce potažené (filtračním) papírem. Fixuji desítkami špendlíků různé tloušťky, nechám částečně vyschnout, odstraním špendlíky a ještě lehce "plastického" brouka jemně doladím, aby vyhovoval mým aesthetickým kriteriím. Dosuším, nalepím jednou malou kapkou Herkulesu a je hotovo. Jediná nevýhoda tohoto postupu je, že preparace trvá o něco déle. Ale mám za to, že výhody jednoznačně převažují.
Z onoho aesthetického hlediska mi připadá odpudivé, mít štítek zapatlaný Herkulesem, či jiným lepidlem. Zejména při umělém osvětlení to vypadá, jako by si na něm slimáci zajezdili rallye. Někdo teď patrně namítne, že on ty nožky a tykadla lepí jen mikromnožstvím lepidla, popř. třeba lepidlem na tapety či silně naředěným Herkulesem. Nicméně má zkušenost je taková, že jsou to jen kecy a 9 z 10ti lidí to přilepí pěkne "poctivě"; veškeré okončetiny řádně utopí v lepidle. Brouk je pak fixován ideálně ve 11-12ti bodech. Další level může být patrně již jen zalití do Dentakrylu.
Ze stejného hlediska mi vadí i fakt, že v řadě případů takovéto preparace nevysušeného, vláčného, většinou neodmaštěného brouka přímo na štítek, dojde k jeho zabarvení tekutinami, které se z brouka uvolňují (při preparaci na podložce je odsaje filtrační papír). Opět, někomu to nevadí, z mého pohledu je to zbytečně hnusné.
Pak je tu ono praktické hledisko, které je daleko zásadnější. Jak psal již klasik Winkler před 40ti lety, při fixaci končetin lepidlem hrozí jejich odlomení např. při nárazu do krabice či jiném silném zachvění. Sám jsem to několikrát pozoroval, zejména u tykadel a makadel. Naposledy dneska u Megodonta za cca 3 kila. Upadnou velice ochotně a na první pohled to ani není vidět. Projeví se to při rozvlhčení.
Další aspekt je velice komplikované rozvlhčování. Zejména u tykadel, pokud nejsou přilepena jen za koncový článek, ale pěkně "na fest" po celé délce. Obyčejně dojde i při velké opatrnosti a práci s jemnou preparační jehlou či tenkým špendlíkem k jejich odlomení. Pokud se neulomí, zůstanou zapatlaná lepidlem (platí i pro nohy atd) a je zde ještě nenulová šance, že je utrhneme štečekem při mytí v petriho misce.
V extrémním případě byl brouk nalepen jiným, hůře rozpustným či nerozpustným lepidlem, než Herkulesem (opět jsem zažil: patrně Dispercol, Kanagom (dá se občas rozpustit acetonem), ultimativně pak kyanakrylát, tj. vteřinové lepidlo). Většinou zbývá již jen ten odpadkový koš a mentální woodoo.
Otázka: proč je při preparaci 3cm velkého střevlíka nutno nalepit jej na štítek ve 12ti bodech?
1. Potřebuju to sekat jak Baťa cvičky
2. Jsem líný a je mi jedno, že se to někomu při repreparaci rozsype, nemá se v tom vrtat, ne?
3. Jsem neschopná lemra a jinak to neumím
4. Je mi jedno, jak hnusně to vypadá
Tož tak.... nemohl jsem si pomoci.... v poslední době toho bylo dost.